VES RUZYNĚ A KUBRŮV STATEK

Home  >>  VES RUZYNĚ A KUBRŮV STATEK

VES RUZYNĚ

Ves Ruzyně, dnes součást Prahy 6, leží na západním okraji Prahy. Je rozložena v nivě a na výraznější jižní terase Litovického potoka. Jedním z důvodu stabilizace osídlení byla i existence pramen§, které tu vyvěrají na několika místech. Ruzyní procházela historická silniční trasa, tzv. lipská silnice, která tu zhruba od poloviny 18. století odbočovala v místech bývalého zájezdního hostince „Bílý Beránek“ k severu z trasy silnice říšské či norimberské (plzeňské) a za Ruzyní se stáčela k severozápadu na Slaný, Louny a Chomutov.

Ves Ruzyně je poprvé zmíněna v zakládací listině Břevnovského kláštera z roku 993, jako součást jeho majetku, kterou mu kníže Boleslav II. daroval při jeho založení. Uvedená listina je však s největší pravděpodobností pozdějším falzem, přestože vychází zřejmě ze skutečných údajů. Ruzyně klášteru patřila do husitských válek.

V roce 1406 byl ve vsi podle klášterního urbáře dvůr s opevněním (cum municione) a pěti poplužími. Dále je zde uváděno celkem 23 usedlostí, z nichž dvě drželi klášerní služebníci a ze zbývajících 21 se platilo ročně po 50 groších. Kromě toho je v Ruzyni uváděno i sedm chalup (gaze), tři další poddaní a mlynář (mlýn měl jedno kolo).

Za husitství zabrali ves pražané, později se stala součástí purkrabských statků, a to až do konce 18. století, kdy správa přešla na zemské stavy. Z předhusitské vsi, jak ji popisuje urbář, lze dnes s velkou pravděpodobností lokalizovat dvůr do míst dvora současného. Patrně se svými rozměry příliš nelišil ode dvora zachyceného mapou z roku 1798 a mapou stabilního katastru.

Základní půdorysný rozvrh vesnice se dvěma nepravidelnými návesními útvary je velmi starého původu. Jeho absolutní stáří lze odhadnout jen obtížně; můžeme jen předpokládat, že s přechodem na zákupné právo zřejmě nedošlo k půdorysné reorganizaci zástavby, protože v tom případě by byla struktura vesnice a zejména tvar návsi pravidelnější.

Ruzyň na mapě stabilního katastru r. 1840

Ruzyň na mapě stabilního katastru r. 1840

Velké proměny jádra obce přineslo období po husitských válkách. Hned v roce 1421 se Ruzyně zmocnili Pražané. V roce 1429 přešel do majetku pražského purkrabství poplužní dvůr a postupně i zbytek vsi. Purkrabství drželo Ruzyni dlouhá staletí, až do konce patrimoniálního období. Nejstarší dochovaná pozemková kniha pro Ruzyni z roku 1568 zachycuje pouze 10 statků. Chalupy jsou pro 16. století doložitelné patrně 3 až 4. Nepravidelná velikost parcel i jejich tvar ukazuje na jejich postupné scelování.

Ruzyni se na Starém náměstí dochovalo několik rolnických usedlostí památkově chráněných od r. 1964, a to č.p. 4, 5, 6, 8, 9, 10, 13 a 18 a mezi nimi i „Kubrův statek“ čp. 15. Toto historické jádro někdejší vesnice patří dnes v Praze k nejzachovalejším souborům lidové architektury. Štítovou stranou jsou orientovány do návsi.

KUBRŮV STATEK

Kubrův statek“ náleží k nejstarším ruzyňským hospodářským usedlostem. Historie Kubrova statku je doložena do16. stol.  Právě zde se dochovalo nejvíce z barokní výstavby místních usedlostí.

POPIS HISTORICKÉHO OBJEKTU

Usedlost se skládala ze čtyř samostatných budov a ohrazení. Dům s napojenou hospodářskou částí je situován ve směru sever – jih, jeho obytná část hledí do návsi k severu. Velká stodola stojí v zahradě za domem, směrována je obdobně jako dům. Proti domu přes dvůr stály někdejší hospodářské objekty, z jižní strany je dvůr uzavřen objektem nad sklepem. Na jižní (v současnosti neexistuje), západní a severní straně je usedlost hrazena zdí, v níž je do návsi brána a branka.

Brána je zděná z lomového kamene, vjezdový oblouk je půlkruhově klenutý. Ukončena je valbovou, prejzy krytou stříškou na fabionové římse, uprostřed nad vjezdem segmentově zvednutou. Na trámovém překladu, vynášejícím štítový nástavec za vraty, je tesaný nápis „S NAKLADEM WAWRZINI KUBRA 1731“.

Kubrův statek - vytesaný nápis nad vstupní branou

Kubrův statek – vytesaný nápis nad vstupní branou

Půlkruhově klenutá vstupní branka je bez ozdob; zdivo je kryto cihlami. Za brankou jsou rovněž překlady z trámů. V sousedství branky je úsek tyčkového plotu předzahrádky, na který navazuje kamenná ohradní zeď, lemující areál usedlosti na západní a jižní straně. Zeď je místy porušená, s novodobými vysprávkami.

Obytné stavení je zděné, patrové, s valbovou, taškami krytou střechou, přetaženou na dvorní straně nad zápraží. Dispozice obytné části je trojdílná, klenutá v celém rozsahu. Síň je klenutá valeně s trojbokými výsečemi. V jejím koutě stoupá schodiště do patra, severozápadní roh vyplňuje černá kuchyně, vynášející zřejmě původně mohutnější komín. V zadní části síně je zčásti v nice ve zdi nádrž na vodu. Světnice je klenutá valeně s dvěma dvojicemi pětibokých výsečí; v zadní světnici, jejíž dvorní zeď je opěrákově rozšířená, jsou dvě plackové klenby za sebou. Ze zadní části síně se přicházelo do přízemního, pultově krytého přístavku za domem. Přístavek měl sice západní stěnu mimořádně silnou, ale jeho jižní stěna byla přisazená k omítnuté západní stěna domu.

Dispozici Kubrova statku

Dispozici Kubrova statku

Dispozice patra reprodukuje dělení přízemí. V síni a světnici je plochý omítnutý strop. V sýpkové komoře je strop trámový. Na zadní straně dvěří sýpky bylo malované datování 1848. V koutu síně je valeně klenutý prostůrek u komína (udírna?) a výstup na půdu. Na rubu dveří byl malovaný nápis „POVIHORENÍ NA PETRA PAV 1848“. Krov je hambalkový. V západní stěně síně se procházelo do pultové střechy přístavku. Vlevo vedle dveří jsou v západní stěně domu fragmenty klenutého prostupu, asi pozůstatek někdejšího otopného zařízení. Ve východní stěně síně jsou v trámkové zárubni dveře na dřevěný balkón, podepřený konzolami, s bedněným zábradlím neseným profilovanou římsou. Profilovaná římsa je nasazena i na čelech stropních trámů patra, vysunutých nad zápražím.

Na obytnou část domu navazují chlévy. Za světnučkou je dlouhý valeně klenutý prostor se třemi páry pětibokých výsečí, pak samostatný prostor, rovněž valeně klenutý s pětibokými výsečemi, a na jižním konci, v úseku širším o zápraží, velký prostor se třemi plackovými klenbami. Nad chlévem byl velký seník, přístupný ze dvora, s prostorem otevřeným do krovu.

Hospodářské stavení proti domu bylo vsazeno do svahu a mělo novodobou úpravu s nízkými pultovými střechami. Nejstarší dochovanou částí je prostor se dvěma plackovitými klenbami. Novou zjednodušenou úpravu má i někdejší hospodářské stavení na jižní straně dvora, ve kterém byly chlívky a sestup do sklepa. Sklep byl z opuky (lomové zdivo, kvádříky a kvádry). Sestup, chodbička se dvěma nikami a dva nepříliš velké sklepy měly valenou klenbu.

V zahradě samostatně stojící stodola je rovněž zděná z opuky. Zdivo severní štítové stěny je vzepřené dvojicí masivních opěráků. Štít je cihlový, se dvěma otvory tvaru nepravidelných kapek., symetricky odkloněnými od osy. Jádro stodoly je trojdílné se středním mlatem a dvěma pernami. Na trámovém překladu vrat je vytesán nápis „S NAKLADEM JANA KUBRA Anno 1752 6 MAJE“. K jihu byla stodola prodloužena dodatečně, přičemž ve spojení obou částí byla stržena i část zdiva starší stavby. Vnitřek budovy není přístupný.

Usedlost č.p. 15 patří k nejhodnotnějším nejen v obci, ale i v širším měřítku. Její dům je vlastně v usedlostech jedinný, zřetelně navazující na výstavbu starší než z 19. století. Typologicky vzácný je útvar kuchyně, který je v podstatě zděnou replikou dymníkového uspořádání starších dřevěných komínů. Jádro stodoly je rovněž nejstarší objekt svého druhu v obci a okolí. Hodnota usedlosti tkví i v tom, že její klíčové objekty nebyly dosud postiženy závažnějšími novodobými úpravami.

 Ve dvoře se dochoval v pískovci tesaný Vrtbovský erb z roku 1716, druhotně osazený ve východním průčelí sýpky jako doklad výstavby dvora v první polovině 18. století.

V roce 1848 došlo k výrazné přestavbě v návaznosti na předcházející vyhoření objektu.

HISTORIE RODU KUBRŮ

Místní rod Kubrů byl významný v celém okolí, jeho příslušníci byli od 18. stol. ruzyňskými rychtáři, drželi statky nejen v Ruzyni, ale i v nedalekých Stodůlkách a rychtář Vavřinec Kubr založil známý zájezdní hostinec „Bílý Beránek“ – první zprávu o tomto hostinci nacházejícím se na křižovatce ulic Plzeňská a Jeremiášova, máme z roku 1740, kdy nejvyšší purkrabí Jan Arnošt Staffgotsch potvrzuje dědičnou držbu hospody „U bílé ovce“ rychtáři Vavřinci Kubrovi. Kubr založil hostinec na zeleném drnu na vrchnostenském pozemku a postavil jej na vlastní náklady. V letech 1738-1740 tak vznikla hostinská usedlost s polnostmi, loukami, zahradami a rybníčkem na půdě nejvyššího purkrabství. Název získala podle chovu ovcí, který byl tehdy ve Stodůlkách rozšířen. To svědčí o ekonomické síle, ale i politickém významu rodu Kubrů. Při výstavbě sídliště a přestavbě přilehlé křižovatky byl nakonec roku 1985 Bílý Beránek zbořen.

Je známo, že roku 1749 udal libocký farář pražskému purkrabství, že Jan Kubr a Anna Kubrová z č.p. 15 a rychtář Martin Kubr z hospody č.p. 20 nejsou pravověrní. Jan Kubr byl za nevíru mrskán před kostelem v Řepích a přinucen k veřejnému vyznání katolictví. Aź za vlády Josefa II. mohli Kubrovi přestoupit zpět na svou víru. V Ruzyni bylo obecně mnoho evangelíků, ke své víře se ovšem mohli hlásit až po vydání tolerančního patentu v roce 1781. Dodnes sev Ruzyni dochoval evangelický hřbitov (památkově chráněný), zvláště pro ně zřízený.

Kubrův statek je původně barokní, později klasicistně upravený. Patrové obytné stavení s pavlačí je v přízemí zaklenuto plackovitými klenbami. Nad zadní barokní branou s brankou se dochovaly sluneční hodiny a na trámu datace 1731. Podobné brány lemují starou ruzyňskou náves a vytvářejí tak venkovské prostředí.